Martin Gniadek: O své nové roli, Opavě posilách i ambicích

Po konci loňské sezony otec dvou dcer udělal zásadní životní rozhodnutí. Přihlásil se do výběrového řízení na post sportovní manažera BK Opava a byl úspěšný. „V Česku jsou podle mě jen dvě místa, kde to má smysl dělat naplno, a to je Opava a Nymburk. V Opavě jsem strávil většinu kariéry, znám prostředí i lidi, a když se objevila možnost ovlivnit chod klubu z jiné pozice, věděl jsem, že tu šanci chci využít," uvedl Martin Gniadek hlavní důvod proč se přihlásil do výběrového řízení na post sportovního manažera. Během své úspěšné kariéry patřil k tvrdým borcům, kteří se nebojí a z bitev neutíkají. Více už se šéfem sportovního úseku v následujícím rozhovoru.

Martine, příprava Opavy se naplno rozjela, za sebou máte i úvodní dva přípravné zápasy. Jaký máš z nich pocit?
V Opole to byla první ostrá prověrka, takže jsme ještě zdaleka nebyli stoprocentní. Druhý zápas s mladíky z akademie, byl brán jako tréninkový. Pro mě je důležité, že kluci ukázali nasazení a chuť hrát, a to je to nejdůležitější. Tento týden nás čekají tři těžké duely, které nás opravdu prověří.

Jak se ti jeví americké posily? Mám na mysli i to, jak zapadly do kabiny? Jako hráč jsi hodně kladl důraz na týmovou chemii...
Oba jsou kvalitní hráči, což potvrzují i na tréninku a ukázali to i v obou zápasech. Zároveň to vypadá, že jsou i charakterově velmi dobří, takže do kabiny zapadnou rychle. Věřím, že nám přinesou přesně to, co od nich očekáváme.

V obou zápasech dostali šanci i mladí hráči. Mají na to, aby si řekli o další minuty?
Ano, dostali šanci a myslím, že ji využili. Samozřejmě ještě mají před sebou hodně práce, ale pokud budou makat, určitě se do rotace dostanou.

Pojďme se nyní vrátit na začátek léta, kdy jsi se stal sportovním manažerem Opavy. Zvykl jsi si rychle na přechod z palubovky do kanceláře?
Do nové role jsem naskočil naplno hned od prvního dne. Přechod z hráčské kabiny do kanceláře byl samozřejmě těžký, ale strašně mi pomohlo to, že jsem poslední roky kombinoval basketbal s prací mimo sport. Teď je pro mě prioritou rychle se zorientovat a začít nastavovat věci tak, aby byl klub silnější.

Co všechno tvá práce obnáší?
Náplň mojí práce je poměrně široká. Od výběru hráčů a trenérů, přes vyjednávání smluv, až po každodenní provozní záležitosti spojené s áčkem a mládeží. Prakticky řeším všechno od komunikace se zahraničními agenty ohledně hráčů pro první tým až po organizaci přípravek pro naše nejmenší. Samozřejmě na to nejsem sám, většinu věcí konzultuji a řeším s jednotlivými trenéry. Je to náročné, ale právě teď je ideální čas nastavit věci tak, aby fungovaly dlouhodobě

Co tě nejvíce překvapilo? S čím jsi měl největší problémy?
Věděl jsem, že to nebude jednoduché, ale realita je ještě o něco tvrdší. Člověk řeší sportovní otázky, rozpočty, smlouvy, ale zároveň i mezilidské vztahy a celkovou atmosféru v týmu. Nejtěžší byl asi hned první den, kdy jsem musel svým kamarádům oznámit, že buď nepokračují v rolích, o které stáli, nebo že v klubu končí úplně. Některá rozhodnutí, která musíte udělat, nejsou populární, ale nesete za ně odpovědnost, i když nejsou jednoduchá. Beru to ale jako součást své role a snažím se vše komunikovat srozumitelně a férově.

Bereš si práci domů anebo dokážeš oddělit profesní a soukromý život?
Upřímně se mi to zatím moc nedaří. Neustále totiž v hlavě řešíte nějaké věci, ať už to byly smlouvy, složení kádru, nebo komunikaci s trenéry a hráči. Na druhou stranu mám dvě malé dcery, a ty mě dokážou rychle přepnout na jiné myšlenky.

Nechybí ti trošku režim profesionálního basketbalisty, který řeší jen tréninky a zápasy? I když ty už jsi nějakou dobu kombinoval hraní s prací, že? Co jsi vůbec dělal?
Práce profesionálního sportovce je hodně intenzivní, ale zároveň specifická v tom, že většinu povinností stlačíte do zhruba tříhodinového bloku a pak máte čas pro sebe. Ano, patří k tomu fyzická únava, časté cestování, zranění, a pokud patříte ke klíčovým hráčům, tak i tlak na výsledky. Ale myslím, že málokterá profese dokáže spojit pravidelný pohyb, díky kterému se cítíte dobře, mladý kolektiv a zároveň i relativně dost volného času. Já už jsem poslední tři sezóny hraní kombinoval s prací. Dělal jsem obchodního zástupce, naposledy v oblasti IT, konkrétně v kybernetické bezpečnosti.

Proč jsi se vlastně přihlásil do výběrového řízení na nového sportovního manažera?
Přihlásil jsem se, protože jsem cítil, že to dává smysl pro mě i pro klub. Po zkušenostech z práce mimo sportovní prostředí jsem si uvědomil, že chci zůstat v kolektivu sportovců. To nastavení, energie a způsob uvažování lidí ve sportu mi prostě sedí nejvíc.

První krokem, který jsi udělal, byla volba hlavního trenéra. Proč jsi dal přednost Davidu Zachovi před Kryštofem Vlčkem?
Nerad bych, aby to působilo jako srovnávání, kdo je lepší nebo horší trenér. David Zach byl jednoduše pro danou pozici vhodnější kandidát.

Klub po sezoně oznámil konec Miroslava Kvapila s Radkem Farským a Luděk Jurečka se přesunul na lavičku. Proč jste s nimi přestali počítat? Jak těžké jim bylo sdělit, že v Opavě končí
Tohle jsou rozhodnutí, která nejsou nikdy jednoduchá. Ale po rozhovorech s trenéry a na základě vlastní zkušenosti z role jejich spoluhráče jsem to takhle prostě vnímal. Cítil jsem, že tým potřebuje nový impulz, jak herně, tak charakterově. A někdy to znamená udělat i těžký krok vůči lidem, ke kterým máte osobní vztah.

Hlavně odchod Míry Kvapila nesli někteří fanoušci nelibě. Naopak Šimon Puršl nový kontrakt dostal, proč? Přitom hlavně play-off mu nevyšlo.
Vzhledem k tomu, že jsem s oběma hrál a oba na trénincích bránil, tak můžu říct, že jestli je někdo, kdo v minulé sezóně hrál hluboko pod svůj potenciál, tak je to právě Šimon. Ten kluk prostě bude hrát lépe, věříme mu a dostane prostor, aby to mohl dokázat.

První profesionální kontrakt dostal David Motyčka.
Bez důvěry v mládež totiž nemůžete vychovávat hráče. A když to neuděláme my, kdo jiný?

Opava bude hrát znovu ENBL. Narazíte na celkem zajímavé soupeře. Jak ty tuto soutěž vnímáš?
ENBL nám dává možnost odehrát kvalitní mezinárodní zápasy bez extrémní zátěže pro rozpočet. Hráči i trenéři si vyzkouší jiné styly hry a mnohdy i vyšší tempo. Navíc je to dobrý prostor pro mladší hráče, kteří v lize třeba tolik minut nedostanou.

Jaké jsou ambice opavských basketbalistů v příští sezoně?
Já mám ambice vždycky nejvyšší. Pokud se spokojíte s málem, nikdy nemůžete dosáhnout něčeho výjimečného.

Opava dvakrát za sebou vypadla ve čtvrtfinále. Jak to změnit?
Sám jsem zažil zklamání z nepostupu s NH před dvěma lety a vím, jak nepříjemný je to pocit. Právě na ten nesmíte zapomenout, často je to váš největší motor pro práci do budoucna. Proto chceme mít v týmu dvanáct hladových kluků, kteří budou chtít vyhrávat, bojovat jeden za druhého a v každém zápase nechat na hřišti všechno.

V opavském dresu jste dosáhl řady úspěchů. Kterého si nejvíce ceníš? Na co jsi pyšný?
Nejsem ten typ, co by si pamatoval do detailu každý zápas. Ale některé momenty si budu pamatovat celý život. Bronz v mojí první sezóně po příchodu do Opavy. Tehdy mě spousta lidí od přestupu odrazovala. Ale já věděl, že hrát s českýma kluky bude stát za to. Navíc fanoušci byli zvyklí spíš na boj o záchranu. Tehdy se poprvé začalo mluvit o „žlutém pekle" v hale. Postup do finále přes Pardubice po vítězné střele Radima Klečky. Tu jeho střelu z odskoku přes Švrdlíka mám pořád před očima. V mých očích je on jedna z legend klubu.

Dále titul v roce 2023. V té době jsem už ukončil kariéru a v lednu byl na dovolené na Bali. Pak jsem volal Čoudovi, jestli se můžu vrátit a zkusit týmu pomoct. Podepsal jsem "lukrativní" smlouvu za 2 500 Kč na zápas. Nakonec z toho byl titul. A paradoxně asi ten, ke kterému jsme měli za mých 11 let v Opavě nejdál. Jediná věc, které dodnes trochu lituju, je, že jsem nesplnil to, o čem jsem vždycky snil a to, že pokud někdy vyhrajeme titul, rozmlátím ten hnusný pohár připomínající tic tac o zem. Bohužel mi to tehdy zakázali, abych nepoškodil palubovku. Naštěstí ten hnus hned další sezónu vyměnili za jinou trofej.

Je vůbec někdy v budoucnu reálné navázat na šokující titul z roku 2023? Jak jste si tehdy zlatou jízdu užíval?
Tehdy jsme ukázali, že možné je všechno, a to i v těch nejhůře vypadajících okolnostech. Zbláznili jsme celou republiku, finálovou sérii sledovaly stovky tisíc lidí. Už samotný postup přes Brno po dvou vítězných střelách Zela ve dvou různých zápasech, byl naprostý nesmysl. Sedmé utkání s Nymburkem zase rozhodl Kuřka, který chtěl od první minuty hrát zónu a Nymburk na ni nenašel odpověď.

V posledním finále pak úřadoval Švandys těžkými trojkami v klíčových momentech. A Šířa jako vždy bral většinu času celý tým do batohu. Tam prostě chtěl osud, aby tahle parta kluků, která spolu hrála roky, měla na co vzpomínat.

Co by jsi na závěrem vzkázal vašim fanouškům?
Že je basketbal v Opavě v dobrých rukou.