Matěj Svoboda: Opava má nejlepší fanoušky v lize. Angažmá beru jako velkou výzvu

„Opava mě zaujala svou profesionalitou a výborným zázemím. Nejdu do neznámého prostředí, těším se na fanoušky, žluté peklo a věřím, že máme před sebou sezonu, která bude o radosti,“ řekl Matěj Svoboda, který má v české soutěži na kontě třináct sezon. Více se už Matěj rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Matěji, tvůj příchod do Opavy vzbudil docela pozdvižení. Přece jenom v Nymburku jsi měl velmi slušnou minutáž... Překvapil tě ohlas, který jsi vyvolal?
Samozřejmě jsem zaregistroval, jaký ohlas to v basketbalové komunitě vyvolalo. Podle mě to ale jen ukazuje, že je Opava velmi seriózním a respektovaným klubem. Byl bych moc rád, kdyby můj přestup nebyl vnímán jen jako jakýsi návrat domů, ale z mé osobní strany i jako kariérní krok a nová výzva.

Čím tě Opava nejvíce oslovila?
Bylo toho víc. Pokud jde o klub samotný, velmi mě zaujala úroveň zázemí a celková profesionalita. S tím jsou spojené i vysoké ambice posunout se zase o kus výš, ať už v domácí soutěži, nebo v evropských pohárech. A asi nejsilnější roli hrála vidina mé osobní role v týmu. Cítím, že by tady mohla být ještě větší a důležitější, než byla v Nymburce.

Jak jsi vnímal Opavu v minulosti jako soupeř? Hrával jsi za Svitavy, Děčín nebo Nymburk, takže do opavské haly jsi jezdil celkem pravidelně.
Opavu jsem vždycky bral jako klub s vůbec nejlepšími fanoušky v lize. Upřímně si myslím, že Opava a Děčín jsou jediné dva kluby u nás, které se mohou pyšnit opravdu skvělým fanouškovským zázemím. Opava má navíc výhodu velké haly, a tím, jak celé město basketbalem žije, dostane se na zápasy spousta lidí. Vždycky to tu bylo o skvělé kulise a o silné týmové chemii.

Jsi ostravský odchovanec. Nenabízela se varianta návratu do Ostravy? Proběhl tam vůbec nějaký kontakt?
Žádné vyjednávání s Ostravou teď neprobíhalo. S tamním manažerem mám sice dobrý vztah, ale o návratu jsme se vůbec nebavili. Už od poloviny loňské sezóny jsem byl v kontaktu výhradně s Martinem Gniadkem a všechno svoje směřování jsem od začátku tlačil sem do Opavy.

Nedávno jsi v Ostravě postavil dům. Hrálo v rozhodování roli i rodinné zázemí?
Určitě to hrálo do karet. Postavili jsme dům a máme malé děti. Syn teď bude nastupovat do školy. Z rodinného hlediska je pro nás obrovská výhoda, že může začít chodit do školy doma v Ostravě, a víme, že nebudeme muset za rok či dva zase měnit prostředí. Zázemí pro děti pro mě bylo hodně důležité.

Loni skončila Opava třetí, letos budou ambice nepochybně vyšší. Jak to vidíš?
Zlepšovat se dá vždycky. Věřím, že se klub nechce uspokojit s bronzem. Je to jen pár let, co Opava oslavila titul, a chuť to zopakovat v klubu pořád je a bude. Třetí místo z loňska ukázalo, že je tým na správné cestě a že nadcházející roky mohou být opravdu úspěšné.

Čeká vás náročný program: kvalifikace o Ligu mistrů, případně FIBA Europe Cup, a do toho domácí liga a Český pohár. Kvůli brzkému startu jste měli i kratší dovolenou…
Přípravu jsme začali poměrně brzy, to je pravda. Máme tu ale nového kondičního trenéra a věřím, že to má svůj jasný důvod. Snad se nám to v sezóně vrátí. Z Nymburka už mám vyzkoušené, jak náročné je skloubit neustálé cestování, regeneraci a těžké zápasy v rychlém sledu. Není to nic jednoduchého, ale věřím, že se s tím popereme dobře.

Vstupuješ do kabiny, kde většinu tváří dobře znáš. Jaké jsou tvé vazby na nové spoluhráče?
Znám se prakticky se všemi, na palubovkách se potkáváme roky. Se Šimonem Puršlem jsem hrál ve Svitavách, s Radkem Kouřilem nebo Švandou jsme se potkávali v mládežnických reprezentacích. A tím, že jsem z regionu, se s ostatními kluky taky dobře známe.

Opava je tvoje další štace v Česku. Když se ohlédneš zpátky, jak předchozí kluby hodnotíš?
Ostravu do toho moc nepočítám, tam jsem si odbyl jen dva krátké štěky v patnácti nebo šestnácti letech. Na všechny ostatní zastávky vzpomínám rád. Svitavy pro mě znamenaly první opravdový krok do mužského basketbalu. V Nymburce jsem do té doby spíše paběrkoval, hrál juniorku nebo B-tým, pak byl rok v Americe... Až ve Svitavách jsem dostal reálnou šanci a adaptoval se na dospělý basket.

Pak přišel Děčín a návrat do Nymburka...
V Děčíně jsem zažil asi nejlepší roky kariéry z individuálního hlediska, tam se mi hrozně dařilo. A návrat do Nymburka na dva roky byl skvělou školou. Naučil jsem se nové věci díky tomu, jak klub funguje, zahraniční trenéři, spousta kvalitních cizinců, tréninky v obrovské kvalitě. To všechno mi ohromně pomohlo a věřím, že z toho budu teď v Opavě těžit.

Z Nymburka máš celkem šest titulů, i když sám rozlišuješ jejich váhu, že?
Když se to sečte na papíře, vypadá to moc pěkně (úsměv). Ale upřímně si přivlastňuju hlavně ty poslední dva, kde už jsem měl v týmu výraznější roli. Ty první čtyři byly z pozice mladého hráče, který ani nenaskočil do všech zápasů, takže pro mě nemají takovou váhu.

Je tvým cílem se přes dobré výkony v Opavě vrátit i do reprezentace?
Pokud by nabídka reprezentovat přišla, nikdy bych neodmítl. Myslím si ale, že reprezentace je dnes nastavená trochu jiným směrem. Prochází velkou přestavbou a cílem je teď spíše zapojovat mladší kluky. Vzhledem k tomu, že už déle nejsem s nikým z nároďáku v kontaktu, beru to pro sebe tak napůl jako uzavřenou kapitolu.