Radovan Kouřil: Vyřazení bolí hodně, chtěli jsme medaili

Radovane, porážka musí hodně bolet.
Bolí to hodně, chtěli jsme medaili. Přijeli jsme do Olomouce hrát o všechno, o záchranu sezony. Bohužel to nevyšlo. Nedá se nic dělat, takový už je sport.

Můžeme se vrátit k utkání číslo jedna, kdy jsme neubránili výhodu domácí palubovky.
Tam to všechno začalo. Snažili jsme se, jak to šlo, ale bohužel to nedopadlo pro nás dobře.

Šestý zápas v podání Opavy místy připomínal křeč.
S tím souhlasím. Olomoucko hrálo neskutečně uvolněně. Opět se trefovali. Padaly jim neskutečně těžké střely. Pokud se netrefili, dokázali si útočně doskočit a hned nás znovu potrestat. Dali jsme do hry obrovskou energii, jenomže to bylo málo. Tím, že šlo o všechno, tak nás to trošku i svazovalo. Nebyli jsme se schopni dostat do herní pohody.

Jenomže doma šlo také o všechno, a to jste Olomoucku nedali šanci.
Bylo to dáno asi domácím prostředí.

Ovšem v Olomouci měli také opavští fanoušci jasně navrch.
To je pravda. Fanoušci byli fantastičtí, moc jim děkujeme za podporu. Jasně předčili domácí kotel. O to více nás mrzí, že jsme to nezvládli.

V šestém utkání jste vyhořeli totálně na doskoku, přitom v předešlých zápasech jste soupeře uskákali.
To byl také jeden z důvodů naší porážky. Nedokážu si to vysvětlit, proč se tak stalo. Olomoucko na útočný doskok nechodí. Nechávají tam jen většinou Keelera. Ten ale dokázal uskákat naše tři, čtyři hráče.

Zápas jsi nedohrál kvůli zdravotním problémům. Co se přesně stalo?
Dostal jsem z boku kolenem na koleno, a to už podruhé. Bohužel se s tím nedalo pokračovat. Snažil jsem se to rozhodit, jenomže to nešlo. Nemohl jsem klukům pomoci. Nyní mě čeká vyšetření u lékaře, uvidíme, jakou stanoví diagnózu.