Sedmnáctka je obrovský posun v mé trenérské kariéře, řekl Jiří Štěpánek

Jirko, jak vnímáš fakt, že jsi se stal trenérem extraligových kadetů?
Vnímám to samozřejmě jako obrovský posun v rámci mojí trenérské kariéry. Můžeme se bavit trochu i o štěstí, vzhledem k situacím, které se v našem klubu nyní odehrály, ale ani tak to nebyla samozřejmost a jsem za to velice vděčný. Uvědomuji si, že nyní to je o zcela odlišných věcech, než jsem měl doposud u dětí. Ale vnímám velkou podporu jak od Davida Zacha, tak hlavně Kryštofa Vlčka, kteří mě v Opavě vedli a pomáhali mi být lepším trenérem.

Sám jsi řekl, že je to pro tebe velký posun.
Jak jsem říkal, je to hlavně velký skok od "hraní si" k basketu. Musím k tomu přistupovat zcela jinak, připravovat se a velké slovo bude mít také vybírání kádru a taktika. Na to se ostatně velmi těším, do nedávna jsem si ještě tolik nevěřil, ale hned co jsem se stal trenérem U17, začal jsem pilně studovat strategie a taktiky, různá řešení zápasových situací. Prostě se připravovat na to, co by mě mohlo čekat.

Když mluvíš o kádru, je to jiné než u dětí?
Určitě ano. U dětí máte sice 25 kluků, ale nikdy nejsou všichni připravení, zbyde vám jich 20 a z nich 15 vezmete na zápas. A těch pět, co nejelo, pojede příště. U kadetů musím vytvořit tým a s tím pak budu hrát. Jsem v této situaci poprvé a je to pro mě trochu těžké, ale jak mi řekla moje žena: "Chtěl jsi být trenérem, tak jím buď."

A už máš vybraný tým?
Ano, už jsem rozhodnutí udělal. Někteří se s tím smířili, jiní tolik ne, ale stále mají šanci mi ukázat, že jsem třeba udělal chybu. Hraním za béčko kadetů to nekončí, stačí se k tomu třeba správně postavit.

Sám jsi hrával za béčko v první lize. Budeš ještě za tento tým hrát?
Chtěl bych. Ačkoli poslední dobou mě kosí jedno větší zranění za druhým, nedokážu si představit, že bych basketbal nehrál. Zní to hrozně, ale ačkoli je mi 27 let, uvědomuji si, že s mojí historii přístupu k tělu a množstvím zranění mám již nějaký věk. A navíc nyní, jako trenér extraligy, budu toho času mít podstatně méně. Ale stále chci prohánět palubovky a ještě si třeba sáhnout na nějaký zajímavý výsledek, jako před dvěma lety. (Začátek sezóny 7:0, do ledna nejlepší střelec 1. ligy, jedno z nejlepších konečných umístění za poslední dobu).

Není ti líto, že opouštíš prcky?
Líto mi to samozřejmě je. Mám tu práci rád, ačkoli jsem s ní ze začátku bojoval. U dětí je to vděčná práce, mnohonásobně vám vrátí, co jim dáte, pokud to děláte správně. S momentálním týmem jsem byl teprve rok, přesto to někteří oplakali. Ale věřím, že to kluci zvládnou a o naši mládež se postarají dobře. David Klapetek je místní legenda a Adam Horák, nový trenér, má chuť a zájem se učit.

Kdy začínáte přípravu?
Osmadvacátého června jsme ukončili sezónu, nyní budou mít kluci volno. Začínáme 4. srpna, kdy první tři dny strávíme pouze venku. Příprava bude náročná už jen tím, že nebudeme mít k dispozici halu. Hned 7. srpna jedeme tedy na soustředění do Krnova, kde nás čeká až třífázový trénink. Poté bychom měli trénovat v Malých Hošticích. Během přípravy máme naplánovány i přípravná utkání, jedno z nich odehrajeme s výběrem z jedné americké univerzity.

Díváš se po posilách mimo Opavu?
Jako VSCM bychom měli. Máme nějaké spolupráce s jinými kluby, je vyhlídnuto pár kluků. Na školu a do týmu přichází Marian Skála ze Šumperka, dalším je poté David Koudela z Karviné. Další kluci jsou prvoročáci a budou mít příležitost příští rok. Ještě mám vyhlídnuté dva vysoké hráče z Nového Jičína. Vysokých je bohužel nedostatek, ale jestli to klapne, to těžko říci.

Jaké máte cíle do sezóny?
Kdo má potřebu si dávat malé cíle, tak nikam nemíří. Takže samozřejmě chceme být minimálně na Final4 extraligy, ale pokud mám říct svůj osobní střídmější cíl, tak se chci dostat alespoň do předkola play-off. Důležité ale je, abychom extraligu udrželi.