Kryštof Vlček o sezoně: Respekt z cestování, zranění kapitána i nová krev z Ostravy a Vsetína

Kryštofe, když jsme se bavili před startem sezony, říkal jsi, že prvořadým a těžkým cílem bude záchrana. Nakonec z toho bylo umístění ve středu tabulky.
Já jsem v těchto věcech trošku realista. Podíval jsem se, jak kluci skončili po základní části v kategorii U17, bylo z toho patnácté místo. Extraliga devatenáctek má přitom jen dvanáct týmů, takže matematika hovořila jasně o tom, kde se asi budeme pohybovat. Každopádně start sezony nám vyšel skvěle. Povedlo se nám hned první zápas se štěstím vyhrát v Písku po prodloužení, což nás správně nastartovalo. Samozřejmě jsme v první polovině sezony dostali i dost facek. Odehráli jsme naprosto příšerný domácí zápas s Pardubicemi a venku se nám vůbec nepovedlo utkání v Děčíně.

Klíčem k úspěchu ale byly vyhrané zápasy s přímými konkurenty, že?
Přesně tak. Byli jsme schopni vyhrávat důležité zápasy s týmy kolem nás, které nemířily úplně nejvýš. Porazili jsme Ostravu, která je spojená se Snakes, a to jak venku, tak potom i doma před skvělou diváckou kulisou. Dokázali jsme také dvakrát porazit Sokol Pražský. Ty výhry jsme zkrátka postupně posbírali. Nakonec jsme v tabulce mířili na nějaké šesté místo. Neříkám, že to bylo z naší strany schválně, ale úplně nám nevadilo, že jsme nakonec spadli na sedmou pozici. Nechtěli jsme totiž v play-off narazit na Děčín, který soutěž nakonec vyhrál. Sice jsme Děčín doma dokázali porazit, to je pravda, ale už kvůli cestování a dalším věcem jsme si na Pardubice věřili více.

Play-off s Pardubicemi ale nakonec nevyšlo podle představ. Co chybělo?
V závěru jsme se bohužel nepotkali s ideální formou. Hráči se teprve vraceli po zraněních a nebylo to úplně v takovém rozpoložení, jaké bychom k poražení Pardubic potřebovali. Pardubky přes nás v play-off přešly. Přesto musíme sezonu hodnotit pozitivně. Pohybovali jsme se kolem klidného středu a nebyli jsme vůbec namočení do nějakých sestupových problémů. Kdybychom do toho v závěru trošičku více šlápli, věřím, že i to šesté místo klidně mohlo být naše. Tam nás ale zabrzdil i fakt, že jsme po maturitním večírku hráli v sobotu ve dvanáct hodin v Brně. Někteří hráči k tomu bohužel přistoupili tak, jak přistoupili, ale to už k tomu věku holt patří.

Když se podíváme na hráčský kádr pro nadcházející sezonu U19, máš tam nějaký talent, který může mířit hodně vysoko? Hodně se mluví například o Vojtovi Gronském.
Co se týká ročníku 2009, tam máme hodně zajímavých kluků, ať už je to zmiňovaný Vojta Gronský, nebo Kraval s Hejdukem. U ročníku 2008 nás ale bohužel potkala obrovská smůla. Dva kluci, kteří už si sáhli na mužskou první ligu a v devatenáctkách hráli v základní sestavě, jsou momentálně zranění. Majki Perkins by sice snad měl nastoupit do přípravy, ale Honza Barčák si na školním výletě nešťastně vyhodil koleno. Bohužel bude mimo hru až do února. Náš kapitán devatenáctek tak příští sezonu téměř na osmdesát procent neodehraje. To je pro nás obrovská ztráta.

Jak na tuto ztrátu reagujete? Předpokládám, že se snažíte tým doplnit.
Ano, snažíme se to teď nějakým způsobem nahradit a tým určitě doplnit. Mám tady nějaké kluky předdomluvené a uvidím, jak to nakonec dopadne.

Takže se po posilách poohlížíš i mimo Opavu?
Ano, zrovna nedávno jsem tady měl na testech kluky ze Vsetína. O jednoho z nich docela dost stojím a věřím, že to vyjde. Doufám, že bych z toho kluka mohl udělat pořádného basketbalistu. Povedlo se nám domluvit s mládežnickým reprezentantem Markem Hranošem z Ostravy, s kterým přijde nejen individuální, ale i týmová kvalita, protože na mě v tomto ohledu působí velmi dobře.

Stíháš vůbec při svém vytížení ještě objíždět zápasy a mapovat takto mladé hráče?
To ne, ale tohoto kluka jsem viděl už před rokem a půl, když tady hrál regionální ligu za Vsetín. Hned tehdy jsem ho posílal Davidovi Zachovi s tím, že v něm vidím obrovský potenciál. David se ho sice snažil nějakým způsobem kontaktovat, ale tehdy to nedopadlo, hlavně kvůli škole. Teď se mi to povedlo dotáhnout. Byl u nás na tréninku, vypadal dobře a byl spokojený. Já z něj mám také skvělý pocit. Takže zápasy sleduju v opavské hale od všech kategorií a zajímám se do budoucna, jinak pouze na internetu.

Jak se jmenuje a co od něj můžeme čekat?
Jmenuje se David Šťastný. Je to borec, který má lehce přes dva metry, což přesně potřebujeme, a je neskutečně tvrdý. Samozřejmě technicky to ještě není úplně stoprocentní úroveň pro extraligu, ale času máme dost. Hlavní je, že je to bojovník, hraje tvrdě a tyhle věci dokážou technické nedostatky skvěle schovat. Nemusí to být hned nějaký šílený technik.

Jak vidíš novou sezonu s devatenáctkou? Bude to opět s podobným respektem a obavami jako loni?
Určitě s respektem, a pro mě osobně s ještě větším než loni. Od ledna jsme totiž začali na zápasy jezdit dodávkami. Čekají mě náročné týdny, v pátek budu někde s béčkem mužů, budu se vracet bůhví v kolik hodin, a ráno zase sednu do auta a pojedu s U19. My v téhle naší oblasti máme strašně málo extraligových týmů, takže cestování je nedílnou a velmi těžkou součástí sezony. Jednou jedeme do Ostravy, jednou do Brna, jednou do Pardubic a všechno ostatní už je ještě dál. Když si uvědomíte, že náš třetí nejbližší výjezd jsou Pardubice, zní to vlastně až smutně.

Když starší kluci v devatenáctkách skončí, posouvají se automaticky všichni do mužského béčka?
Všichni automaticky samozřejmě ne. Momentálně to ale vnímám tak, že kdybyste se přišli podívat teď po sezoně do haly, viděli byste, kteří kluci tady poctivě dřou, chtějí se ukázat a chtějí si o to místo v chlapech sami říct. Na tom tréninku je hned vidět, komu to za to stojí a komu ne. Noví hráči si prostě místo musí zasloužit a ti starší naopak potvrdit, že si své místo zaslouží.

Takže se najdou tací, kteří mají správnou touhu na sobě pracovat?
Z těch kluků, co teď v devatenáctkách definitivně skončili, tu momentálně v téhle mezifázové dřině není nikdo. Ale poctivě chodí mladší kluci jako Gronský, Skála nebo Kraval. Ti zkrátka chtějí fungovat, přidávají si tréninkové dávky a makají na sobě. Takže potenciál a chuť tam u nich rozhodně je.